Minule jsem vám vyprávěla, jak jsem prošla určitou fází vývoje. Chtěla jsem se cítit sama sebou. Být ženou. A povedlo se mi to.
Mohla jsem to ovlivnit. Některé věci ale ovlivnit nejdou. Proto se mnohdy my mámy, dostaneme do situací, díky kterým bychom se raději propadli do země.
Jak všichni víte, mám syna Kryštůfka. Je to hodný dítě, ale je strašně živý! Což je sice super, ale někdy bych vyskočila z kůže. Však to znáte… Mohlo se to stát před měsícem a něco. Myslím.
Sluníčko nám začalo přát. Venku hezky. Rozhodla jsem se vyrazit pro nějaké jarní/ letní oblečení, aby mi venku bylo příjemně. S Kryštůfkem jsme se připravili a vyrazili. Po cestě byl hodný. Dorazili jsme do obchodního centra a už byl ve svým živlu. Z kočárku chtěl pořád vylézat. Což bylo dost nepříjemné, vzhledem k tomu, že jsme se prodírali úzkými uličkami v obchodě, kde na každé straně vás bombardovali stojany s oblečením.
Takže jsem ho v kočárku připoutala. Což mě mrzelo, protože vím, že to určitě není pohodlné. Ale bohužel.
Nejprve jsem koupila nějaké oblečení Kryštůfkovi. A pak jsem vyrazila nakoupit pro sebe. Procházeli jsme obchodem. Brala jsem si pár věcí do ruky na vyzkoušení. Vybráno jsem měla a šlo se zkoušet. Kryštůfek byl hodný. Zatím. Dala jsem mu ramínko na hraní, tak ho zkoumal.
Největší kabinka byla volná. Super! Vejdu se tam i s kočárem. Zapadli jsme za závěs a já se začala převlékat. Kryštůfek pro změnu zlobit. Rozhodl se, že ramínko už prozkoumal a chce zkoumat něco jiného.
Vyndat ho z kočáru byla ta největší chyba, co jsem mohla udělat!!!
Zprvu ho zajímalo zrcadlo, zavěšené oblečení, závěs. Já si mezitím stihla vyzkoušet dvoje šaty. Chystala jsem se ke třetím.
Pro upřesnění. Byla jsem v tu chvíli jen ve spodním prádle, když Kryštůfek odhrnul závěs a vystřelil pryč do uličky podél kabinek! Popadla jsem nějaký kus oblečení a přikryla jsem se s ním zepředu, abych si nepřipadala…už víc blbě. Utíkala jsem za prckem. Pán z ochranky, který ZROVNA musel dojít ke kabinkám, se jen usmíval. Bylo mi jedno, jestli mně, nebo proto, že nejsem první ani poslední, které se to stalo.
Popadla jsem Kryštůfka, OTOČILA JSEM SE a mířila do kabinky. Ihned jsem se otočila zpět. Došlo mi, že sice jsem si vzala nějaký kus oblečení na přikrytí, ale tělo mám zakryté jen zepředu. Takže můj zadek byl všem na očích. No dobře, v tu chvíli jen postaršímu pánovi z ochranky. Taková ostuda!! Do kabinky jsme tedy odcouvali. Pán tam totiž pořád stál. Že by mi dal soukromí???? Neee…
Styděla jsem se tak, že i ten můj zadek se musel červenat! Každopádně Kryštůfek šel do kočáru. Já se rychle oblékla a vystřelila z obchodu.
Moje nákupy skončili… Měla jsem dost! Jeli jsme domů…
Čekali jsme, až večer dorazí Míša a vyrazili jsme znovu. Nakonec jsem si stejně nic nekoupila, protože žádné šaty se mi na sobě nelíbili!
Teď když jdu do onoho obchodu a je tam pán z ochranky, který viděl můj zadek v celé své kráse, zdraví mě s širokým úsměvem na tváři!
Jeden z mých oblíbených obchodů má nyní jednu vadu na kráse… MŮJ ZADEK!!
2024 ©