Vím, že jsem se dlouho neozvala. Abych pravdu řekla, vůbec jsem nevěděla, jak začít. Radši jsem nenapsala nic, než abych napsala nějakou zbytečnost. Měla jsem aspoň čas přemýšlet. Ty poslední týdny se mi hlavou honily myšlenky, díky kterým jsem se cítila nerozhodně. Uvědomila jsem si, že mě nijak nenaplňuje psát o každodenních věcech, které prožívám na mateřské. Každá maminka prožívá skoro to samé. Noční vstávání, přebalování, krmení, uspávání, koupání, hraní si s dětmi, procházky apod. Proč psát o něčem, co všichni z vás prožívají též. Proč by vás mělo zajímat číst něco, o čem by mohla psát každá máma.
Začala jsem pochybovat o tom, co chci psát. Každé pondělí jsem si lámala hlavu, co bych mohla napsat zajímavého. Ale pokaždé to skončilo zaklapnutím notebooku, jelikož jsem cítila nespokojenost. Nic nebylo tak dobré, abych o tom mohla napsat. Cítila jsem nechuť i ty věci psát. Tento blog jsem vytvořila, aby mě to bavilo. Ale poslední týdny mě to vůbec nebavilo… Neměla jsem radost z mých nápadů.
A tak jsem tedy přemýšlela, co bych chtěla. Došla jsem k závěru, že pokud chci psát, což chci, musím něco změnit. Neříkám, že nejsem spokojená s dosavadním psaním, ale buďte rádi, že jsem nenapsala posledních pár týdnů žádný článek, protože by to byla pěkná blbost…
Chci psát upřímně, a proto mi věřte v tom, když vám chci napsat upřímně tohle:
Miluji být mámou. Není většího daru, jak mít smysluplnější život, než být mámou.
Ale… jsou chvíle, kdy mám pocit, že od té doby, co jsem mámou, se vytratila část mého já. Musím říct, že ta část mi někdy chybí…
Jsou chvíle, kdy závidím svému partnerovi, že ráno vstává do práce, připravuje se, hezky se obleče a vyrazí pryč. Celý den je v kontaktu s různými lidmi. Každý den má jiný. Samozřejmě, že nic jednoduchého na tom není, a že chodit do práce není taková zábava. Mě chybí trošku jiný věci. Když jsem chodila do práce, byla jsem zvyklá na své rituály.
Ráno mi zazvonil budík. Tak na třikrát až čtyřikrát jsem ho posouvala a snažila jsem se ještě dospat. Ale pak už jsem vstát musela, jinak bych nic nestihla. Dala jsem si ranní sprchu. Pak jsem stála proti své skříni. Zkoušela a zkoušela a zkoušela různé kombinace oblečení, dokud jsem nebyla spokojená. Pak přišlo na řadu malování a vlasy. Pak už si udělat kafe a vyrazit na cestu.
Když jsem dorazila do kanceláře, koukla jsem se do svého diáře, jaké mě ten den čekají schůzky. Jaké nové lidi potkám. Do jaké kavárny půjdeme. Jak dobrý kafe tam budou mít. Dám si dortík? Nebo rovnou třeba oběd?
Večer prokecat s partnerem, či přáteli. Mít takovou tu pohodičku s vínem, muzikou, nebo telkou a jít spát, kdy se mi zachce. O víkendu jsem vstávala, kdy se mi chtělo. A byla jsem schopná ho klidně celý proležet. Taková ta flákanda.
To byly mé rituály. Cítila jsem se dobře. Skvěle. Sexy. Cítila jsem se jako žena, která si každou volnou chvilku užívala. Při práci jsem se cítila důležitě, sebejistě a potřebně.
Teď jsou moje rituály trochu jiné. Špatně! Trochu ne… Hodně jiné!
Je jedno, jestli je pondělí, nebo sobota. Ráno vstávám mezi 5 a 6. Můj starý budík nepotřebuji, protože mám budík nové generace. Mého syna. Bohužel ho nemohu na třikrát až čtyřikrát posouvat. Když vstane, musím vstát hned napoprvé. Když to neudělám, začne mi dloubat oči. Skákat po mně. Řvát. A dělá to do té doby, dokud nevstanu. Pokud někdo přišel na to, kde děti mají tlačítko: ,,Odložit o pět minut“, SEM S NÍM!! :D
Když už vstanu, moje cesta není do koupelny, abych si dopřála sprchu. Ale musím toho mého lumpíka, který mě tak krásně probudil, nakrmit, přebalit, převléknout, vyčistit mu zoubky. Teprve pak jdu na řadu já. Samozřejmě, že Kryštůfek mě pronásleduje. Dohlíží na to, jak si čistím zuby. Jak si češu vlasy, které hodím do obyčejného culíku. Když se převlíkám. A běda pokud ho nechám za dveřmi, když si chci odskočit na toaletu!
Kdybych si teď vedla diář, tak byste viděli jeden opakující se den. Však to znáte.
Důležité je, že mi chybí se dělat každý den krásnou. Cítit se dobře, spokojeně a přitažlivě. Může to znít povrchně, ale nemá to s tím, co dělat. Jde o pocit, který vy určitě chápete. Ráno když vstanu, není důvod, proč bych se měla malovat, proč bych měla vymýšlet super účes a obléci si něco atraktivního. Jsem doma. Venku na dětským hřišti a večer ještě třeba nakoupit. Ale kvůli tomu se krášlit? Ne díky. Není třeba.
A o to jde!
Když se ale na sebe podívám do zrcadla, mám pocit, že část mě je teď pryč. Když se já sama necítím dobře, jak mě můžeš vnímat můj partner? Jsem pořád pro něj přitažlivá? Určitě se mu líbím, když každý den mám vlasy v culíku? Na sobě legíny a nějaké tričko? A to den po dni? Měla jsem pocit, že moje ženská jiskra vyprchala. Nikdo netvrdí, že se krášlit nemohu, ale připadalo mi to zbytečné. Ztráta času. Čas, který potřebuji věnovat něčemu jinému. Někomu jinému.
Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji. Tak to totiž není. Jen je to o tom, že to byly kdysi mé pocity, které mě vnitřně sžíraly. A když říkám, že byly, znamená to, že jsem se jich zbavila.
Předtím jsem totiž neřešila, co mám na sobě, když jsme jeli jenom nakoupit, nebo jsme jezdili ke svým rodičům na návštěvy. Uvědomila jsem si, že pokud se chci cítit dobře, musím si najít momenty, kdy v sobě tu jiskru probudím.
Začala jsem tedy tak, že pokaždé když jsme jeli nakoupit, nebo návštěvu, užívala jsem si svou přípravu zkrášlování a oblékání, tak abych se cítila dobře. Ze začátku jsem si připadala hloupě. Ale po čase jsem se cítila dobře a spokojeně. Byla jsem to opět já. Připadala jsem si opět hezká. Přitažlivá. A partner si toho též všiml. Byla jsem uvolněnější, a zároveň jsem pro něj byla opět dráždivě provokativní...
Opět se ve mně probudila vášeň. Ta mi totiž chyběla!
A mohla jsem si za to já sama. Vzdala jsem se jedné mé části, díky které jsem se cítila dobře. A jenom proto, že už mi připadala zbytečná. Ale zřejmě tak zbytečná nebyla.
Je důležité dělat to, co nás dělá spokojenými. A je jedno, co to je. Každého dělá spokojeným něco jiného. A to, že jsem se stala mámou, nesmí znamenat, že se vzdám všeho, co mám ráda. Co mě dělá mnou. Přijala jsem to a rituály pozměnila, vzhledem k mé životní situaci. A musím říct, že je to fajn pocit.
Cítím se dobře.
Cítím se opět přitažlivě pro svého partnera…
2024 ©