Velikonoce mého dětství

Napsal Lenka (») 28. 3. 2016, přečteno: 403×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online12472441-1659971697599547-1505555815106541428-n.jpg

Dnešním článkem bych si ráda zavzpomínala na své dětství. Například, jak jsem trávila Velikonoce já, když jsem byla ještě sama dítětem.

Pár dní před Velikonocemi jsme připravovali velikonoční výzdobu, včetně barvení vajíček a jejich zdobení. Pamatuji si naší kuchyňskou linku, na které bylo vyskládáno tolik sklenic od okurek, ve kterých jsme vajíčka barvili. Se svou sestrou jsme stáli na židlích, abychom lépe viděli do sklenic a mohli jsme velkou lžíci vyndávat již obarvená vajíčka. Když jsme vajíčka měli obarvená, čekali jsme, až uschnou, abychom je mohli polepit samolepkami s velikonočními motivy.

Do svých 15-ti let jsem vyrůstala na vesnici. Všichni jsme se znali, takže různé tradice, jako třeba Velikonoce, byly krásně prožité.

Na velikonoční ráno jsme již se sestrou byli připravené na zvonící koledníky. Bydleli jsme v krásném domečku. U hlavních dveří jsme měli připravené nadílky pro koledníky. Dětem jsme rozdávali obarvená vajíčka a dospělým maminka nalévala panáky.

Vedle hlavní chodby, která vedla ke vchodovým dveřím, jsme měli takovou komůrku, ve které bylo malé okénko. Z tohoto okna šlo vidět přímo před hlavní dveře. Když tedy někdo zazvonil, nejdříve jsme se šli potichu podívat z okna, abychom věděli, kdo je za dveřmi. Otevírali jsme jen těm, co byli z vesnice a znali jsme je. Do vesnice totiž přijížděla i mládež z města, ale nevěděli jsme, co jsou zač, proto jsme jim neotevírali.

Když někdo přišel z vesnice k naším dveřím, tak hned jsme věděli, jak vyšupává. Byli tací, o kterých jsme věděli, že jsou hodní a naopak někteří se v tom vyžívali. Samozřejmě v hezkém slova smyslu.

Ve stejné vesnici bydlela i moje babička. Pamatuji si, že mamince něco došlo v kuchyni a poslala mě k babičce, aby mi to předala. Hrozně jsem se bála tam dojít, jelikož všude byl nějaký koledník.

Bylo přímo nebezpečné, aby holka vyšla dopoledne ven z domu, to se pak totiž stalo, že koledníci slečnu naháněli a pak jí dali co proto. :D

Tenkrát jsem ale ven musela jít. Plížila jsem se, schovávala. Cesta k babičce normálně trvala tam a zpět 4 minuty. Ale tehdy jsem mohla na cestě strávit tak dobrých 20 minut. :D

Ale jsou to skvělé vzpomínky. Tatínci se svými dětmi chodili od domu k domu. Děti si nesly v jedné ruce proutěné košíky, které se postupně více a více naplňovaly a v druhé pomlázku, která byla větší než oni sami. :D

Pro mne tyto vzpomínky znamenají hodně. Je to pro mne důkaz toho, že jsem své dětství strávila něčím, na co nikdy nezapomenu a užila jsem si to. Musím říct, že když jsem žila na vesnici, strávila jsem své dětství poctivě venku s ostatními dětmi. Ne jako dnešní děti na počítačích, mobilech a u televize.

Budu moc ráda, když svému synovi dám dostatek podnětů k tomu, aby své dětství strávil, alespoň z poloviny tak jako já, i když bydlíme ve městě. Pevně věřím, že svůj život bude mít naplněnější, než kdyby ho strávil ve virtuálním světě a online na síti.

Tak snad si letošní Velikonoce pořádně užijete. Slečny a dámy budou pořádně vyšupány, aby byly celý rok zdravé a pánové dostanou dostatek vajíček.

A pánové, odpoledne Vás zlijeme! :D

Tak ještě jednou Veselé Velikonoce všem!

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a deset