V jednom článku jsem zmiňovala, že je důležité myslet na svého partnera a jeho potřeby.
Bohužel je to někdy velmi těžké…
Třeba naposledy u nás. Ačkoliv jsme oba ulehávali do stejné postele, usínali společně, sex se nám nějak vyhýbal. Proč? Nejdřív přišla nemoc syna. Horečky a všechny ty věci okolo virózy. Když se Kryštůfek z toho pomalu dostával, onemocněla jsem pro změnu já. Bohužel se mě to drželo jako klíště.
Týdny plynuly…
Když jsem byla téměř vyléčena, byla jsem na volejbalovém turnaji, po kterém jsem se čtyři dny nemohla skoro pohnout. Nebyla jsem zvyklá na takovou fyzickou zátěž.
Další dny plynuly…
Jasně a stručně na sex nezbývala energie ani chuť! No..teda z mé strany..
A tak Míša počítal a počítal dny, kdy pociťoval sexuální frustraci a já frustraci z totálního vyčerpání.
Ne, že bychom se hádali, ale spíše šlo cítit ve vzduchu jakési napětí a cosi nevyřčeného. Pravda je, že jsme spolu komunikovali, ale nějak jsme věděli o tom druhém, že když vytáhneme to sexuální téma, upadneme ještě do větší frustrace. Tak jsme o tom mluvili velice okrajově.
Míša se sem tam pokoušel, ale když viděl, jak večer již jen mlčky ležím a oči mi již klimbají, raději veškerou snahu vzdal.
V poslední době mě moje únava velice otravuje. Kryštof přitom v noci spí lépe, tudíž spím lépe i já. Ale unavená jsem hodně posledních pár týdnů…z jakého důvodu nevím.
Někdy je těžké po celém dni v sobě najít energii, touhu a chuť na sex. Na toho druhého. A čím déle jsme sexuálně abstinovali, tak pro mě bylo těžší se dostat do stavu uvolnění, relaxace, vzrušení a touhy. Chvílema jsem měla pocit, že už snad ani nevím jak…
Naproti tomu Míša se přímo utápěl v těchto pocitech a muselo být pro něj těžké mé odmítání.
Ale naštěstí se nám to povedlo zlomit!
O víkendu jsme si pustili film, který jsme zahlédli na HBO, který se jmenoval: ,,Jako malé děti“.
Je to romantické drama, který mně a i Míšovi otevřel hodně oči. Nejdříve nám ten film spíše zkazil náladu, jelikož takovýto film nám moc nehrál do noty.
Šlo o jednu ženu doma na mateřské a jednoho muže, který byl také na mateřské. Setkali se na dětském hřišti. Jejich děti si spolu začaly hrát a oni dva…po čase začali podvádět spolu své partnery. Oba byli frustrovaní ze svých osobních důvodů.
Každopádně film ve mně i v Míšovi probudil pocity, které se nám nelíbily.
Oba jsme si uvědomili, že nikdy bychom nechtěli zažít to, co se stalo v tom filmu. Donutilo si nás o tom již detailněji promluvit.
Například já. Bála jsem se, že moje frustrace z neustále únavy a zdravotních problémů, bude podbízet Míšovu sexuální frustraci k tomu, aby mě podvedl. Naopak Míša se bál, že to já ho podvedu, protože nechci mít sex s ním.
Teď když to píšu, tak se tomu již usmívám, ale je zvláštní, jak se kolikrát bojíme něčeho, čeho se bát někdy ani nemusíme. Stačí si navzájem říci své obavy.
Tak jsme si o všem promluvili. Nejhorší na tom je, že jsme naprosto chápali frustraci toho druhého, ale nějak jsme nemohli přijít na to, jak to překonat. Nebo spíš, já to nevěděla. Nebyla jsem schopná se přenést přes svou únavu.
Ale večer, večer jsem se rozhodla překonat tu zeď mezi námi, která nám brání se sblížit. Dotýkat se a pomilovat se konečně.
Abych ještě více probudila v sobě tu hořící vášeň, oblékla jsem si svou oblíbenou noční košilku, natáhla černé podvazky, rozpustila vlasy. A nejistými, ač spíše stydlivými kroky jsme se přibližovala k Míšovi.
Když mě spatřil, byl v šoku. Nechci teď tvrdit, že ze mě, ale z toho, že jsem mu jasně dala najevo: ,,Jsem tu a jsem připravená na vše, co semnou hodláš udělat a hlavně to chci!“
Když jsem byla z jeho strany ujištěná, jak velkou radost má a jak moc po mně touží, uvolnila jsem se. Po dlouhé době jsem nebyla jakoby v křeči. Byl to osvěžující pocit.
A během sexu? Víte, co jsem si říkala? ,,Sakra, tohle vážně musíme dělat častěji, protože je to boží!“ :D
Za těch pár týdnů jsme si mezi sebou postavili docela slušnou pevnou zeď a jsem ráda, že se nám ji povedlo zbourat. A teď už nesmíme dopustit, ji nechat postavit tak velkou.
A pokud se to někdy zase stane… Pustíme si film: ,,Jako malé děti.“ :D
Když jsme po sexu tak leželi nazí v posteli, vzpomínali jsme, kdy jsme naposledy leželi nazí i klidně celou noc a jen tak si povídali. Oba jsme se shodli na tom, že je to skvělý. Ten pocit, kdy jste odevzdaní tomu druhému.
Bohužel nám došlo, proč již ležet nazí jen tak nemůžeme.
Ten malý rošťák, co spinká v pokojíčku ve své postýlce, nám to nedovolí. Přijde nám divné lítat nazí do pokojíčku a dávat malýmu dudlík, když se probudí a kňourá. :D
Každopádně jsme oba zase v pohodě. Já mám lepší náladu, Míša má lepší náladu a tak to má být.
Sex je důležitý! Sex je boží! A na to nesmím v těžkých chvílích zapomenout!
2024 ©