Dneska bych Vám ráda řekla, jaká jsem byla v těhotenství. Určitě každá maminka si vybaví alespoň několik zážitků, ve kterých jsme se chovali nesnesitelně.
Než jsem otěhotněla, slyšela jsem několik historek o tom, jak se ženy změní v těhotenství. Jsou více náladové, podrážděné, uplakané a vše musí být podle nich. Brala jsem to s nadsázkou, jelikož jsem nevěřila, že by to mohlo být až tak hrozné. Pravdou je, že pravda to je. Veliká.
Já totiž nesnesitelná byla… Vtipný na tom je, že během těhotenství jsem si to neuvědomovala, až postupně po porodu jsem si začala uvědomovat, že to semnou jednoduché nebylo. Chudák přítel.
Pamatuji si na jednu vynikající historku. V té chvíli mi to přišlo hrozný, ale nyní se tomu směju.
Byla jsem hospitalizovaná v nemocnici během těhotenství. Byla jsem tak v 16. týdnu.
Ten den za mnou měl dorazit na návštěvu nejen přítel, ale i maminka se sestrou. Přítel se mě jako vždycky zeptal, co bych chtěla přivézt. Mé těhotenské chutě měly jasno. Hermelínové chlebíčky! Strašnou chuť jsem na ně měla a musela jsem je mít! Přítel řekl, že mi je přiveze.
Tak den plynul a schylovalo se k večeru, kdy všichni tři měli dorazit. Najednou telefon. Přítel.
,,Lásko, já jsem ty hermelínové chlebíčky nesehnal, objel jsem 3 nákupní centra a 2 lahůdkářství, ale neměly je.“
Jako cože? On je nesehnal??? Jsem si v tu chvíli říkala. Byla jsem úplně vzteklá, že je nebudu mít. V tu chvíli jsem nechtěla nic jiného, jen ty chlebíčky a on mi je jako nepřiveze??!
Naštvaně jsem mu to típla. Vzápětí mi přišla sms, že se omlouvá, že je nesehnal, ale prý se snažil. Ale aby mě potěšil, koupil mi moje oblíbené zázvorové perníčky, ty z Ikei, vždyť je mám přeci tak ráda.
No dělá si srandu???!
Má odpověď zněla: ,,Máš pocit, že chuť hermelínových chlebíčků je podobná zázvorovým perníčkům??! Mně teda ne! A víš co, vůbec nejezděte, nemám už na vás náladu!!!“
A pak? …Rozbrečela jsem se. Chtěla jsem chlebíčky a budu mít perníčky. Konec.
Pro mě to v tu chvíli byla katastrofa.
Pak mi přišlo pár omluvných sms, abych ho i pochopila. Nereagovala jsem. Byla jsem přímo rozzuřená!
Po nějaké době, kdy jsem čekala, jestli dorazí či ne, někdo zaťukal na pokoj a vešla mamča.
,,Ahoj protivko, Míša mě vyslal, ať to tu obhlídnu, jak moc si ještě naštvaná.“ mi řekla.
Snažila se mi vysvětlit, že jaký chlap by tohle všechno udělal, aby objel Prahu 6 a hledal hermelínové chlebíčky. Ale myslíte, že mě to v tu chvíli docházelo? Ne! Samozřejmě že ne! Ale už jsem aspoň nebyla tak naštvaná.
Po chvíli dorazil přítel i sestra. Díval se na mě takovým tím provinilým výrazem a zároveň tím pohledem: ,,Ale no tak, vždyť jsou to jenom chlebíčky“
Naopak já měla našpulenou pusu. Výraz: ,,No a co“.
Ale za chvíli mě to přešlo. Byla jsem ráda, že tam je.
No a ještě během návštěvy jsem se pustila do perníčků!
Teď když si na to vzpomenu, tak bych si tak nafackovala. Ale naštěstí se tomu dodnes oba smějeme. Už je to jen vtipná těhotenská vzpomínka.
Nemyslete si, že takových nesnesitelných historek nemám víc. Například:
- Když jsem byla vždycky hospitalizovaná, musel mě chodit navštěvovat ráno před prací a i po práci a běda, když tam byl jenom chvíli!
- Vždycky mi musel přivézt nějaké dobroty.
- Jednou dokonce musel doma vymalovat, jelikož jsem se tam prostě necítila dobře.
- Když jsem něco chtěla, musela jsem to mít.
- Když jsem dostala v noci na něco speciálního chuť, musel jet v noci do Tesca, kde měli nonstop otevřeno.
- Byla jsem žárlivá. Podezřívavá.
- Když mi řekl, že mi to sluší a jsem krásná. Nevěřila jsem mu. Připadala jsem si hnusná a tlustá.
Neměl to semnou vůbec jednoduchý. A jsem mu vděčná, že to semnou vydržel. Ne každý chlap, by zkousl takovou ženskou.
Takže na všem, co se říká o těhotných, je nějaká pravda. Mám to na sobě ozkoušený.
Takže pevné nervy pánové. Buďte rádi, že musíte snášet jen naší nesnesitelnost. Je to slabý kafe oproti našemu porodu. :D
2024 ©