Jsme v tom společně!

Máma přebalí. Máma nakrmí. Máma vykoupe. Máma oblékne. Máma utěší. Máma pochová. Máma, máma a zase máma. Ale co táta?

Jak by se měl táta stavět k povinnostem ohledně vlastního dítěte?

Najdou se tatínkové, které tu jsou pro své dítě jen na zábavu. Když přijdou z práce, jsou to samé srandičky, hry, ale žádné povinnosti. Myslí si totiž, že když on pracuje a jeho žena je doma na mateřské, jsou všechny povinnosti ohledně dítěte jen na ní. Ale je chyba si to myslet. Vždyť dítě je obou, tudíž by se na povinnostech měli podílet oba rodiče a to takovým způsobem, jak jim to nejlépe vyhovuje.

Muži kolikrát nadávají, že se jejich ženy neustále vymlouvají na bolest hlavy, únavu, nebo prostě nemají po celým dnu náladu na nějaké intimnosti. Ale zajímá je vůbec proč? Zřejmě ne. Kdyby ano, leccos by se asi z jejich strany změnilo. A pokud to vědí a nic se nezměnilo, tak by si pak neměli stěžovat. Měli by si pak být ale jistí v tom, že to nic nevyřeší a problémy se budou jen prohlubovat. Na druhou stranu, pokud to muž neví, žena by si o tom s ním měla promluvit. Muži nevynikají v tom, že jim něco jen tak dojde. Potřebuji to jasně, zřetelně a co nejjasněji vysvětlit v čem je problém. Bez komunikace se nikam nehnete.

Představte si ten horší příklad toho, když to v rodině tak trochu drhne.

Žena je na mateřské s dítětem. Muž chodí od pondělí do pátku do práce. Když po práci přijde domů, očekává, že bude navařeno a uklizeno. Po večeři si dá sprchu, chvíli se pomazlí a pohraje s dítětem a pak se natáhne před televizi či jde na počítač a čeká na manželku, až tu bude pro něj a jeho vlastní potřeby. Žena mezitím lítá všude možně. Kolem domácnosti, vaření, dítěte i manžela a pak padne do postele hotová a muže tudíž odmítne při náznaku jeho touhy. Ten se naštve. Možná se i pohádají a pak jdou naštvaně oba spát. A tak se to opakuje den po dni. Některé dny jsou lepší, některé horší. Ale základ je stejný. Muž ničím do rodiny nepřispívá. Pouze penězi. Samozřejmě je to velmi důležitá a podstatná věc, že muž vydělává a zajišťuje finančně svou rodinu.

Ale o tom to jenom není.

Kde jsou další důležité rodinné hodnoty? Všechno se netočí jenom kolem peněz. Jsou i další věci, na které bychom měli myslet. Rodinná pohoda, teplo domova, radost, být všichni pohromadě, zdraví, láska aj.

Jsem přesvědčena, že takto to nemíří dobrým směrem a dřív nebo později někdo z partnerů vybouchne a bude toho mít už dost. A kdo myslíte, že to nejvíce odnese? Ano. Jejich děti. Nejdříve si všimnou, že rodiče jsou na sebe jenom zlý. Hádají se velmi často. A v nejhorším případě to skončí rozvodem rodičů. Rodina se rozpadla. A přitom stačilo tak ,,málo“.

Komunikovat. Dohodnout se a vymyslet co nejlepší fungování pro všechny. Být oporou pro toho druhého. Obětovat svoji pohodlnost. Mít opravdový zájem, potřebu pomoc a ulevit tomu druhému. Naslouchat. A chovat se k sobě hezky.

Vím, že se to píše jednoduše, ale dělá těžko. Ale nestojí to za to, pokud chcete být opravdu šťastná rodina?

Mně totiž ano.

Na mé rodině se mi líbí to, že jsme si postupně vypilovali svůj systém fungování. Ano v maličkostech se několikrát změnil a někdy jsou zase nečekané situace, které nás nutí na čas věci pozměnit. Ale základ máme stejný, jasný a fungující.

Náš týden vypadá nějak takto:

Míša pracuje od pondělí do pátku. Ráno odjíždí po 8 hodině a vrací se po 18 hodině.

Ráno, podle toho jak stíhá, připraví Nutrilon pro Kryštůfka. V polovině případů ho stihne ještě přebalit a převléknout. Mezitím já ještě ležím v posteli a čekám, až se uvolní koupelna. Pak vstanu já a Míša odchází do práce.

Když se vrací z práce, máme to rozdělené tak, že Míša jde Kryštůfka koupat a to vše okolo. Já mezitím připravuji večeři. Pak si všichni najíme. A pak fungujeme společně. Když děláme věci společně, je to rychlejší a máme pak více času všichni pro sebe. Takže společně se dělíme o práci doma. Sterilizování lahviček, příprava nové vody do termosky pro Kryštůfka, uklizení nádobí po večeři. Příprava čaje (milujeme čaj), večerní poklizení bytu (hlavně hračky).

Když máme hotovo, jdeme si buď spolu hrát s Kryštůfkem, anebo když jeden z nás měl náročnější den, tak si ten unavenější jde lehnout třeba k telce a odpočívá. Když se Kryštůfek zdá být unavený, anebo už je hodně hodin, jeden z nás ho jde uspávat. Střídáme se. Pak usne a my máme čas pro sebe. A nejde tu jen o sex. Ale konečně máme třeba čas si popovídat, odpočinout si společně, podívat se na hezký film. Ale důležité na tom je, že všechno děláme společně. Nehádáme se.

Víkend vypadá tak, že máme rozdělené činnosti. V sobotu se u nás pere, uklízí, peče, vaří. Takže když jeden něco z nás dělá, ten druhý se věnuje Kryštůfkovi, aby to ten druhý stihl co nejdříve a mohli jsme opět trávit čas společně.

Díky tomuhle všemu, jak mi Míša pomáhá a podílí se na všem ohledně našeho syna, si ho vážím. Ke všemu se postavil čelem, jako správný táta a partner.

A nejlepší na tom je, že opravdu to takhle i chce. Jde to vidět na jeho přístupu, že to dělá všechno rád, jelikož mu na nás záleží. Jsem ráda, že to máme, tak jak to máme, jelikož jsme spokojený.

A doufám, že ať to máte jakékoliv, že jste také šťastný. I když systém fungování máte jiný, hlavní je, že vám to tak vyhovuje. A pokud něco ne, promluvte si o tom. Samozřejmě vím, že někdy věci, díky jiným okolnostem, změnit nejdou, takže držím všem palce, abyste přečkali těžké začátky, jelikož těžké opravdu jsou.

Ale všichni to zvládneme. Kvůli našim dětem.

Rodina je nejvíc!